Právo na ochranu před kouřem v prostředí je součástí základního lidského práva na ochranu života a zdraví.
Svoboda jedince kouřit končí tam, kde začíná svoboda jiného nekouřit.
Účelem právní úpravy kontroly tabáku
je ochrana před kouřem v prostředí, ale i celkové snížení spotřeby tabáku a jejích škodlivých zdravotních, ekonomických a sociálních dopadů. Množství
různých právních norem můžeme systematicky rozčlenit na pět veřejnoprávních
oblastí.
Právní normy týkající se výroby
tabákových výrobků regulují, jakým způsobem a z čeho smějí být tabákové výrobky
vyrobeny a jak má vypadat jejich obal (včetně zdravotních varování). Finanční
právo odpovídá na otázku, jaké daně z tabákových výrobků a kam jsou odváděny
(spotřební daň a většina daně z přidané hodnoty jsou neúčelovým příjmem státního
rozpočtu). Třetí okruh norem stanoví zákaz tabákové reklamy, propagace a sponzorství a výjimky z něj (například v místě prodeje). Další normy upravují,
za jakých podmínek, v jakých místech, jakým způsobem a komu lze tabákové
výrobky prodávat (například zákaz prodeje osobám mladším 18 let). Konečně pátý
okruh norem tvoří zákazy kouření (obecnou výjimkou jsou tzv. „stavebně
oddělené“ prostory; neexistující kontrola nedefinovaného pojmu způsobuje, že
účel ochrany před kouřem v prostředí není naplněn – například restaurace).
Kam veřejnoprávní regulace nesahá, tam
se mohou uplatnit soukromoprávní prostředky, jako je žaloba ze sousedských imisí,
žaloba o náhradu újmy na zdraví a žaloba na ochranu osobnosti. Jejich praktické
využití je však velmi obtížné (chybí průlomový případ).
Současná česká úprava kontroly
tabáku zatím jen kopíruje minimální standardy požadované
Evropskou unií a je neúčinná z důvodu vágních definic, nelegitimních výjimek a zcela nedostatečné kontroly. Probíhající ratifikace Rámcové úmluvy o kontrole
tabáku sama o sobě zlepšení nepřinese (většina požadavků má jen doporučující
charakter).
Článek byl publikován v Časopise
lékařů českých, 2012, č. 2, s. 151.
Žádné komentáře :
Okomentovat