Ministerstvo zdravotnictví dne 26. 1. 2015 zaslalo do
vnějšího připomínkového řízení další verzi návrhu nového tzv. tabákového zákona
(stalo se tak také 27. 11. 2014 a 22. 4. 2013).
Tento příspěvek uvádí připomínky
k aktuální verzi, které se budu snažit prosadit prostřednictvím některého
z připomínkových míst. Navzdory počtu a závažnosti připomínek musím předeslat,
že aktuální verze návrhu je mnohem lepší než platný stav. Otázkou však je,
v jaké verzi bude návrh nakonec schválen a zda se tak vůbec stane.
Zcela nerealistická je navrhovaná účinnost
1. 1. 2016. Termín pro zaslání připomínek je 23. 2. 2015. Následovat budou
měsíce jejich vypořádávání. Pokud si vláda návrh osvojí, předloží jej do
Poslanecké sněmovny nejdříve kolem poloviny roku. Projednávání
minulého a předminulého návrhu trvalo od předložení Poslanecké sněmovně
do podpisu prezidenta republiky dlouhých dva a půl roku. Kdyby se podobný scénář
opakoval, opět by celý návrh spadnul pod stůl s koncem volebního období.
Návrh řešící nejznámější
z kontroverzních témat, kterým je zákaz kouření v restauracích a barech,
přitom Poslanecké sněmovně již 18. 7. 2014 předložila
skupina poslanců. Jeho schválení by mohlo urychlit projednávání budoucího
vládního návrhu. Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček se však postavil proti poslaneckému
návrhu, a tak vzbudil velké pochybnosti o svých skutečných záměrech. Dne 24. 10. 2014 poslanecké
kluby ČSSD a KSČM vetovaly možnost schválení poslaneckého návrhu již
v prvém čtení. K dokončení prvého čtení v Poslanecké sněmovně
dodnes „nezbyl čas“.
I v současné Poslanecké sněmovně
tedy existuje silná snaha zákaz kouření v restauracích a barech vůbec
neprojednat,
přestože pro zákaz je údajně nejméně 130
poslanců. Je zřejmé, že cesta budoucího vládního návrhu, který obsahuje
celou řadu kontroverzních témat, bude ještě složitější.
Nekomplexnost
kontroly tabáku
Návrh
zákona neřeší tabákovou problematiku komplexně. Návrh vůbec neupravuje výši
zdanění tabákových výrobků, reklamu a propagaci tabáku a sponzorování
tabákovými společnostmi ani výrobu tabákových výrobků.
- zvýšit spotřební daň z tabákových výrobků nad minimální limit dle směrnic Evropské unie (takové opatření může plně kompenzovat výpadek z příjmů státního rozpočtu v souvislosti se vznikem Státního fondu integrované protidrogové politiky a působit preventivně zejména na mladistvé),
- úplně zakázat reklamu a propagaci tabáku a sponzorování tabákovými společnostmi, k čemuž se Česká republika zavázala čl. 13 Rámcové úmluvy o kontrole tabáku (aktuální úprava je nekomplexní a obsahuje maximální výjimky připuštěné směrnicemi Evropské unie),
- zavést tzv. jednotné balení tabákových výrobků a grafické zdravotní varování, doporučené Rámcovou úmluvou o kontrole tabáku a rozvedené v Pokynech týkajících se tabákové reklamy, propagace a sponzorství provádějících čl. 13 FCTC z roku 2008, Částečných pokynech týkajících se regulace složení tabákových výrobků a regulace zveřejnění informací o tabákových výrobcích provádějících čl. 9 a 10 FCTC z roku 2010 a Pokynech týkajících se balení a značení tabákových výrobků provádějících čl. 11 FCTC z roku 2008.
Stavebně
oddělený prostor vyhrazený ke kouření
Návrh
obsahuje výjimky za zákazů kouření v tzv. stavebně odděleném prostoru.
„Stavebně oddělený prostor vyhrazený ke
kouření“ je v rozporu s první zásadou Pokynů k čl. 8 Rámcové
úmluvy o kontrole tabáku. Neexistuje technické řešení, které by účinně
zabránilo pronikání tabákového kouře z prostoru vyhrazeného ke kouření. Osoby
v ostatních částech tedy nadále budou vystaveny tabákovému kouři.
Ačkoli lze přivítat, že se množství míst
s prostorem vyhrazeným ke kouření v návrhu snižuje, nelze je z výše uvedeného
důvodu principiálně vůbec připustit. Otevřely by se tak dveře návrhům, aby prostor
vyhrazený ke kouření byl nakonec uzákoněn i v dalších případech.
Není legitimní výjimka pro uzavřená
psychiatrická oddělení a jiná zařízení pro léčbu závislostí ani nově navržená
výjimka pro spinální jednotky a spinální rehabilitační jednotky (komplexní
zákaz platí ve většině států Evropské unie: http://ec.europa.eu/health/tobacco/docs/smoke-free_implementation_report_en.pdf).
Alternativně je třeba
výslovně zakotvit povinnost (s odpovídající sankcí) stavebně oddělený prostor
vyhrazený ke kouření v přítomnosti osob, které zde kouří, vhodnými a
dostatečnými prostředky větrat do prostor mimo stavbu a zajistit
v přítomnosti těchto osob uzavření stavebních výplní tak, aby nedocházelo
k pronikání kouře do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno.
Aktuálně je v návrhu pouze požadavek na to, aby to bylo možné, nikoli aby se
tak skutečně dělo.
Aby se nestalo, že stavebně odděleným
prostorem vyhrazeným ke kouření bude celá provozovna kromě nějakého malého
kumbálu kdesi vzadu (např. toaleta), je třeba doplnit další podmínky. Stavebně oddělený
prostor vyhrazený ke kouření:
- nesmí zároveň sloužit jako průchod do prostor, kde je kouření tímto zákonem zakázáno,
- nesmí zaujímat větší část plochy veřejně přístupných prostor.
Stavebně odděleným prostorem vyhrazeným
ke kouření by se tedy měla rozumět prostorově uzavřená část stavby, vymezená
podlahou, stropem nebo konstrukcí krovu a pevnými stěnami s uzavíratelnými
stavebními výplněmi, jako jsou okna a dveře, která je v přítomnosti osob, které
kouří, vhodnými a dostatečnými prostředky větrána do prostor mimo stavbu a ve
které jsou v přítomnosti těchto osob stavební výplně automatickým zavíracím
systémem uzavřeny tak, aby nedocházelo k pronikání kouře do prostor, kde je
kouření tímto zákonem zakázáno; stavebně oddělený prostor vyhrazený ke kouření
nesmí zároveň sloužit jako průchod do prostor, kde je kouření tímto
zákonem zakázáno, a nesmí zaujímat větší část plochy veřejně přístupných
prostor.
Zákaz
kouření na vnitřních pracovištích
Návrh nijak
neřeší kouření na pracovištích.
Stávající úprava zákoníku práce je zcela
nedostatečná (typickým příkladem je stav dnešních restaurací, ale jde o všechna
pracoviště, kde zaměstnavatel nedbá práva zaměstnanců na bezpečnost a ochranu
zdraví při práci a kouření sám dobrovolně nezakázal). Česká republika se přitom
čl. 8 Rámcové úmluvy o kontrole tabáku zavázala přijmout a zavést opatření
poskytující ochranu před vystavováním se tabákovému kouři na vnitřních
pracovištích.
Proto je třeba zavést veřejnoprávní
zákaz kouření na vnitřních pracovištích v tomto zákoně a výslovně
stanovit povinnost zaměstnavatele zajistit ochranu zaměstnanců před expozicí
tabákovému kouři na pracovištích a zajistit dodržování zákazu kouření ve
vnitřních prostorách pracovišť a zákazu kouření stanoveného zvláštními právními
předpisy.
Zákaz
kouření ve společných částech bytových domů
Návrh
nijak neřeší kouření ve společných částech bytových domů.
Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového
kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a
pracovištích, ale i ve svém vlastním obydlí, kouří-li jim někdo na společné
chodbě domu.
Současná pouze teoretická možnost
obrátit se na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a
nevhodná, a to jak pro poškozené, tak pro škůdce. Soudní řízení může
zásadním způsobem rozvrátit sousedské vztahy a vést k závadnému chování
proti občanskému soužití. Soudní řízení v této věci by bylo nepřiměřeně
dlouhé (nelze se jím efektivně bránit proti právě probíhajícímu protiprávnímu
jednání), finančně velmi nákladné (jak pro žalobce, tak pro toho, kdo
v řízení neuspěje) a hlavně zcela zbytečné (zatímco u imisí, jako
jsou hluk nebo vibrace, lze hledat „míru přiměřenou poměrům“, která rozhodně
nesmí být vyšší než hygienické limity, v případě tabákového kouře, který
zdraví nezávadnou míru nemá a škodí vždy, je dokazování v tomto smyslu
bezpředmětné).
Proto je třeba i v tomto případě
nastavit veřejnoprávní pravidlo, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není
přípustné. Podobným případem je současný přestupek rušení nočního klidu.
Řešením je zákaz kouření ve společných
částech nemovité věci v bytovém spoluvlastnictví a společných částech
v budově ve vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví bytového družstva.
Zákaz
kouření do obydlí jiného
Návrh
nijak neřeší ochranu před kouřem „od souseda“.
Lidé jsou škodlivým účinkům tabákového
kouře nedobrovolně vystavováni nejen na veřejně přístupných místech a
pracovištích, ale i ve svém vlastním obydlí, kouří-li jim někdo „do okna“.
Současná pouze teoretická možnost
obrátit se na soud soukromoprávní žalobou z imisí je zcela nedostatečná a
nevhodná, a to jak pro poškozené, tak pro škůdce. Soudní řízení může
zásadním způsobem rozvrátit sousedské vztahy a vést k závadnému chování proti
občanskému soužití. Soudní řízení v této věci by bylo nepřiměřeně dlouhé (nelze
se jím efektivně bránit proti právě probíhajícímu protiprávnímu jednání),
finančně velmi nákladné (jak pro žalobce, tak pro toho, kdo v řízení neuspěje)
a hlavně zcela zbytečné (zatímco u imisí, jako jsou hluk nebo vibrace, lze
hledat „míru přiměřenou poměrům“, která rozhodně nesmí být vyšší než hygienické
limity, v případě tabákového kouře, který zdraví nezávadnou míru nemá a škodí
vždy, je dokazování v tomto smyslu bezpředmětné).
Proto je třeba i v tomto případě
nastavit veřejnoprávní pravidlo, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není
přípustné. Podobným případem je současný přestupek rušení nočního klidu.
Přestupku se dopustí ten, kdo kouří tak,
že jeho kouř bez souhlasu třetí osoby proniká do jejího obydlí.
Zákaz
kouření na nekrytých nástupištích
Návrh
ponechává zákaz kouření pouze pod přístřešky.
Zákaz kouření na nekrytých nástupištích
platný do 30. 6. 2010 ve společnosti zdravě zakořenil a dodnes působí
mimoprávně – ohleduplní kuřáci postávají opodál. Jeho zrušení pro údajné
definiční nedostatky (překlenutelné výkladem kontrolních orgánů nebo definicí
jako ve slovenském zákoně na ochranu nekuřáků) bylo chybou. Jeho zrušení dnes
fakticky znamená konec jakýchkoli snah vynucovat zákaz kouření i pod přístřešky
(zákaz kouření je příliš úzký, aby vůbec byl kontrolovatelný). Bylo by proto
vhodné jej obnovit.
Zákaz
kouření ve věznicích
Návrh
kouření ve věznicích nijak neřeší. Poslední novela zákona o výkonu trestu
odnětí svobody pouze výslovně opravňuje ředitele věznice zakázat kouření na
některých místech.
Ústavní soud České republiky i Evropský
soud pro lidská práva konstatoval porušování práv vězňů vystavovaných
tabákovému kouři. Proto je velmi žádoucí zavést nekuřácké prostředí i ve
věznicích, jako je tomu v řadě států Evropské unie.
Kouření
ve vnějším prostoru provozovny stravovacích služeb
Návrh
obsahuje úplný zákaz kouření pouze ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích
služeb. Celý vnější prostor je proto kuřácký, aniž by byl jako takový označen
značkou „Kouření povoleno“.
Namísto úplného zákazu kouření pouze ve
vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb je žádoucí stanovit zákaz v
celém prostoru (tedy i vnějším prostoru, tzv. zahrádce) s tím, že provozovatel
může ke kouření vyhradit spojitou část vnějšího prostoru o méně než polovině
míst k sezení.
Alternativně je možné
stanovit pouze zákaz kouření v prostoru provozovny stravovacích služeb
s tím, že provozovatel může ke kouření vyhradit vnější prostor provozovny.
Na kuřáckém charakteru vnějšího prostoru se tedy nic nezmění, pokud se tak
rozhodne provozovatel a prostor označí značkou „Kouření povoleno“. Lze
předpokládat, že díky tomuto znění by někteří provozovatelé kouření ve vnějším
prostoru nepovolili. Zákon by jim pak poskytnul možnosti, jak zákaz kouření ve
vnějším prostoru zajistit, které by v případě původně navrhovaného znění
neměli (porušení provozovatelem nad rámec zákona stanoveného zákazu není
přestupek).
Používání
elektronických cigaret a kouření v dopravních prostředcích
Návrh
obsahuje zákaz používání elektronických cigaret ve všech dopravních
prostředcích, naopak zákaz kouření se vztahuje pouze na dopravní prostředky
veřejné dopravy.
Důvodová zpráva nevysvětluje, proč je
vhodné zavést zákaz používání elektronických cigaret ve všech dopravních
prostředcích (nejen veřejných, ale též soukromých, např. osobních automobilech).
K úplnému zákazu používání elektronických cigaret ve všech dopravních
prostředcích není důvod, zvláště za situace, kdy kouření zde zakázáno není.
Vhodné by bylo po vzoru Velké Británie
zakázat kouření ve vozidlech, v nichž cestují osoby mladší 18 let.
Zmírnění
rigidity označení zákazu kouření
Návrh
obsahuje povinnost provozovatelů označovat prostory, kde je kouření zakázáno,
jediným přesně vymezeným vzorem přesně určeného tvaru.
Jeden typ přesného vzoru grafické značky
„Kouření zakázáno“ není vhodný pro všechny situace. Aby bylo dosaženo souladu
zákonné úpravy a bohaté praxe, lze při zachování sledovaného účelu ustanovení
zmírnit obdobně, jako tomu bylo do 30. 6. 2010.
Absurdnost trvání na přesném vzoru
grafické značky „Kouření zakázáno“ podtrhuje skutečnost, že na všech místech,
kde ji provozovatel bude muset umístit, bude muset umístit též další text o
zákazu používání elektronických cigaret, který takto rigidně formalizován není.
Opatření
obcí
Návrh
obsahuje pravomoc obcí regulovat kouření také na jiném veřejně přístupném místě,
je-li to nezbytné k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku.
Judikatura Ústavního soudu České
republiky připouští ústavní pravomoc obcí regulovat kouření na veřejných
prostranstvích za účelem zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Např.
publikace Furková, P., Matějková, L.,
Rosová, Š. Tvorba obecně závazných vyhlášek. Praktický průvodce pro obce.
1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 206 uvádí, že kromě možnosti regulace
kouření na základě § 9a tabákového zákona je možná i regulace podle § 10 písm.
a) obecního zřízení.
Vhodnější a návodnější je výslovné
zakotvení pravomoci v tomto zákoně, a to nejlépe po vzoru slovenského
zákona na ochranu nekuřáků, který stanoví, že obec může obecně závaznou
vyhláškou omezit nebo zakázat kouření i na jiných veřejně přístupných místech.
Návrh vyžaduje, aby regulace byla nezbytná
k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Neurčité a výkladově
problematické omezení regulace slovem „nezbytné“ není v souladu s § 10
písm. a) obecního zřízení, které upravuje, že účelem regulace je zabezpečení
místních záležitostí veřejného pořádku (nikoli „nezbytné“).
Slovo „nezbytné“ je tedy třeba vypustit.
Za úvahu stojí, zda by nebylo lepší vypustit celou pasáž „je-li to nezbytné k zabezpečení místních záležitostí veřejného
pořádku“, kterou slovenská úprava vůbec neobsahuje.
Podmínky
prodeje tabákových výrobků, tabákových potřeb, bylinných výrobků určených ke
kouření a elektronických cigaret
Návrh
nadále umožňuje vystavování tabákových výrobků v místě prodeje.
Podle bodu 13 Pokynů týkajících se
tabákové reklamy, propagace a sponzorství provádějících čl. 13 Rámcové úmluvy o
kontrole tabáku Česká republika má zavést komplexní zákaz vystavování a
viditelnosti tabákových výrobků v místech prodeje, včetně maloobchodních
prodejen a pouličních stánků. Pouze textový seznam výrobků a jejich cen, bez
jakýchkoli propagačních prvků, může být dovolen.
Zákaz
prodeje tabákových výrobků a souvisejících výrobků
Návrh
neobsahuje zákaz „brand stretching“ ani „brand sharing“.
Podle bodů 18 až 21 Pokynů týkajících se
tabákové reklamy, propagace a sponzorství ve spojení s čl. 13 Rámcové úmluvy o kontrole
tabáku Česká republika musí zakázat tzv. „brand stretching“ a tzv. „brand sharing“.
To znamená zákaz prodeje či nabízení netabákových výrobků nebo služeb, jejichž jméno,
symbol, ochranná známka, logo a obchodní označení nebo jakýkoli jiný
charakteristický znak (včetně charakteristických barevných kombinací) může být
spojován s tabákovým výrobkem (např. oblečení značky Marlboro Classics
nebo obuv značky Camel Boots).
Prodej
tabákových a souvisejících výrobků prostřednictvím prostředku komunikace na
dálku
Návrh
povoluje prodej tabáku přes internet, aniž by řešil tabákovou reklamu a
propagaci.
Podle bodů 18 až 21 Pokynů týkajících se
tabákové reklamy, propagace a sponzorství provádějících čl. 13 Rámcové úmluvy o
kontrole tabáku Česká republika má zakázat internetový prodej tabákových
výrobků, pokud svou podstatou zahrnuje též tabákovou reklamu a propagaci.
Evidence
přestupků
Návrh
mění přestupkový zákon, aniž by reflektoval jiný návrh, který jej také
novelizuje.
Návrh není v souladu s aktuálně
projednávaným návrhem novely zákona o přestupcích (sněmovní tisk 368: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=368). Tímto návrhem
se zavádí evidence přestupků, v níž se mají evidovat též pravomocná
rozhodnutí o přestupcích na úseku ochrany před alkoholismem a jinými
toxikomaniemi podle § 30 přestupkového zákona. Při spáchání přestupku podle §
30 přestupkového zákona bude možné uložit též omezující opatření. Kdo bude v
posledních 3 letech opakovaně pravomocně uznán vinným z přestupku podle § 30
přestupkového zákona, nesplní podmínky spolehlivosti podle přestupkového
zákona.
Je nutné návrhy vzájemně harmonizovat.
Vhodné bude též stanovení přísnějších sankcí v případě recidivy (totéž
platí pro správní delikty).
Žádné komentáře :
Okomentovat