Polemika: Měl by se „zmírnit“ zákaz kouření v restauracích? NE

Pro změnu zákona zakazujícího kouření v restauracích a dalších zařízeních není důvod. Tržby v pohostinství po zavedení zákazu kouření nejenže neklesly, ale naopak stouply ze 109 miliard korun v roce 2016 na 132 miliard korun v roce 2017, což dokazují data Českého statistického úřadu. Čistý vzduch oceňují i mnozí kuřáci. Pár kroků navíc z ohleduplnosti k ostatním pro ně zjevně nepředstavuje žádný zásadní problém. Do hospod chodit nepřestali.

Nenechme se zmást slovy jako „zmírnění“ či „úlevy“. Návrh na změnu tabákového zákona, který ve sněmovně předložil poslanec Marek Benda (ODS), naopak přináší mnohem více regulace. Namísto jednoduchého a respektovaného pravidla o nekouření uvnitř, tedy třeba v restauracích a kulturních zařízeních, má existovat řada výjimek, podmínek a povinností. Jejich výsledek může být jediný: všudypřítomný kouř.

Navrhované kuřárny „bez obsluhy“ v praxi nemohou fungovat. I kdyby si hosté nosili do kuřáren jídlo a pití sami, zaměstnanci do nich stejně budou muset chodit například uklízet, zajišťovat údržbu nebo kontrolovat, zda v nich nejsou i mladší 18 let, jak to požaduje zákon. Navíc stavebně oddělené prostory pro kuřáky jsme v zákoně už měli. Vyzkoušeli jsme si, že zakouřeno bylo všude, i v prostorech určených pro nekuřáky.

Bendův návrh novely zákona je nedomyšlený legislativní paskvil s absurdními dopady.

Například absolutně zakazuje lidem mladším 18 let navštěvovat provozovny o velikosti do 80 m², a to bez ohledu na to, jestli se v nich kouří, či ne. To znamená, že se svými ratolestmi nebudete moci zajít do menšího divadla či jiného zábavního podniku. Ba ani do dětské herny.

Kuřárny na druhou stranu budou muset splňovat řadu nových dispozičních, technických a provozních parametrů. Velkým investicím se proto nevyhnou ani provozovny, které před zavedením zákazu kouření stavebně oddělené prostory vyhrazené ke kouření měly.

Hosté budou klamáni, že se v provozovně nekouří. Návrh povoluje kouření, ale ponechává povinnost označovat provozovny nálepkou „Kouření zakázáno“. Hosté tedy o kouření dopředu nebudou informováni.

A to nejabsurdnější na konec: kouření v malých provozovnách už nebude přestupkem, takže domyšleno ad absurdum si v nich bude moci každý zapálit. Majiteli se to nemusí líbit, ale bude pro něj složitější tvrdohlavce přesvědčit, aby cigaretu típl.

Zákaz kouření chrání svobodu. Svoboda jedince kouřit končí tam, kde začíná svoboda jiného nebýt vystaven účinkům kouření. Zákaz kouření v restauracích kuřákům nebere možnost kouřit, zároveň jim ale dává příležitost překonat svou závislost a s kouřením přestat.

Svoboda se vždy pojí s odpovědností. Ani provozovatel si ve své restauraci nemůže dělat, co se mu zlíbí. Nesmí nechat růst plíseň po zdech, nesmí v kuchyni trpět potkany. Musí zajistit zdraví nezávadné prostředí. Tabákový kouř by neměl mít žádnou výjimku.

O zákazu kouření se debatovalo desítky let. Když byl konečně přijat, je namístě dát mu šanci.

Článek byl publikován dne 20. 4. 2018 v Hospodářských novinách. Oponentní názor zde.