Může tabákový zákon za nepořádek v ulicích?

Zákaz kouření v restauracích a barech u nás platí rok. Poslanci projednávají návrh, který by jej fakticky zrušil. Uvnitř mají vzniknout nijak neoddělené a neoznačené „kuřárny“, podniky do 80 m² budou bez ohledu na přání majitele kuřácké. Předkladatel návrhu Marek Benda přitom tvrdí, že jeho cílem je chránit děti a nekuřáky před kouřem na ulici. Takové odůvodnění je naprosto zvrácené.

Bendovo pokrytectví

Pravda je, že problém obtěžování kouřem skutečně existuje, ale je mnohem širší. K obtěžování kouřem totiž nedochází pouze u vchodů do restaurací a barů, ale vlastně všech budov, ať již se jedná o pracoviště, instituce, nebo obytné domy. A neomezuje se pouze na chodníky. Kouří se na balkonech, z oken a ventilací či přímo ve společných částech domů.

Není logické požadovat zrušení zákazu kouření v restauracích s odůvodněním, že nám vadí kuřáci na ulicích. Představa, že se kuřáci nadšeně shromáždí v „kuřárnách bez obsluhy“ a jinde kouřit přestanou, je zcela naivní. Bendův návrh kouření venku nijak neřeší.

Ohleduplnost na prvním místě

Většina kuřáků se chová zodpovědně a ohleduplně. Neodhazují nedopalky a prázdné krabičky od cigaret všude, kde jim od ruky odpadnou, a nezapálí si v blízkosti dalších lidí. Kuřáky, kteří nehlídají, kterým směrem jejich kouř vane, stačí slušně poprosit, aby poodstoupili. Významnou roli zde může sehrát také provozovatel zařízení, před kterým se kuřáci shromažďují, například vhodnějším umístěním popelníků. Bytové družstvo nebo společenství vlastníků jednotek může kouření řešit například v domovním řádu. Ale co s těmi, kteří na ostatní zásadně neberou ohledy? V současnosti existuje několik nástrojů, jak se kouři bránit.

V případě, že je kouření spojeno s hlukem v nočních hodinách, jedná se o přestupek rušení nočního klidu. Jak vyplývá ze statistik, zákaz kouření v restauracích zvýšení hluku v nočních hodinách nepřinesl. Například od června do srpna roku 2015 řešili českobudějovičtí strážníci 189 případů rušení nočního klidu a ve stejném období v roce 2016 dokonce 231 případů. V roce 2017 už jen 149.

Proti samotnému kouření je možné se bránit zdržovací žalobou nebo případně i žalobou na náhradu újmy. Kdo bydlí v nájmu, může žalovat také pronajímatele pro porušení jeho povinnosti zajistit nájemci nerušené užívání bytu.

Co lze zlepšit

Soudní řízení je pochopitelně až krajní řešení, které může být pro obě strany časově i finančně velmi náročné. Existuje přitom možnost, jak takovým sporům předejít: nastavením pravidla, které dopředu jasně stanoví, jaké chování není přípustné.

Zákon může zakázat kouření, při kterém kouř bez souhlasu třetí osoby proniká do jejího obydlí. Došlo by tak k posílení práv zejména těch, kterým kouř znemožňuje doma větrat. Výslovný zákaz by měl platit ve společných částech bytových domů (na chodbě, ve výtahu atd.).

V případě veřejných prostranství (zejména frekventovaných ulic, parků a náměstí) je možné ponechat na místních samosprávách, aby obecně závaznými vyhláškami stanovily, kde a popřípadě také kdy se kouřit nesmí a kde smí. Obdobně, jako řada obcí již řadu let reguluje konzumaci alkoholu.

Kdyby poslanci Bendovi skutečně záleželo na ochraně před obtěžováním kouřem, měl by tato opatření navrhnout. Řešením není povolení kouření všude, ale naopak lepší ochrana poškozených – nekuřáků i kuřáků, kteří jsou nedobrovolně vystavováni pasivnímu kouření. Ostatně právě zákaz kouření v restauracích a dalších vnitřních veřejně přístupných prostorách podle zahraničních zkušeností vede ke snižování spotřeby tabáku a počtu kuřáků. A to se postupem času pozitivně projeví i na ulicích a v bytech.

Článek byl publikován dne 29. 5. 2018 v MF Dnes.