Realistické fotografie na krabičkách cigaret

V časopisu Právní rozhledy nedávno vyšel obsáhlý článek Jana Malíře „Judikáty s fotografií a jejich svědectví o stavu tohoto světa: na okraj případu Pérez Gutiérrez“ (PR 10/2017 s. 355). Ačkoli autor volí vesměs opatrné formulace, jeho poselství lze zjednodušeně a dysfemicky shrnout následovně: Evropská unie nás klame. Fotografie ze zdravotních varování na krabičkách cigaret nejsou reálné, celá protikuřácká politika je proto nedůvěryhodná. Anebo je to ještě horší. Evropská komise krade fotografie zemřelých a pozůstalí se u unijních soudů spravedlnosti nedomůžou.

Co se ve skutečnosti stalo? Paní Gutiérrez byla přesvědčená, že na fotografii ze zdravotního varování poznala svého manžela, a žádala náhradu škody za její neoprávněné užití. Unijní soudy však uvěřily tvrzení Evropské komise, že na fotografii není manžel paní Gutiérrez, nýbrž model najatý agenturou.

Autor článku poukazuje na možné porušení zásad kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní spočívající v připuštění důkazních prostředků, které obsahují začerněné údaje (jméno modela bylo anonymizováno na iniciály). Unijní soudy však neusilovaly o to, aby se nade vši pochybnost prokázalo, že na fotografii je daný model. Spokojily se s konstatováním, že je mnohem pravděpodobnější, že inkriminovaná fotografie vznikla způsobem tvrzeným Komisí, což dokládala řada zdrojových i dalších fotografií modela, než že vznikla značným retušováním fotografie manžela paní Gutiérrez. To je princip dokazování v civilních sporech.

Koneckonců případ paní Gutiérrez není svého druhu jediný. Mezi půl miliardou obyvatel Evropské unie se čas od času na fotografii z krabičky cigaret někdo „pozná“. Podle deníku Blesk z října 2016 se to stalo i jistému montéru z Bučovic poblíž moravského Vyškova.

Kritika autora článku směřuje také k okolnosti, že za účelem vytvoření fotografií si Evropská komise najala agenturu. Orgány veřejné moci by pochopitelně neměly zbytečně outsourcovat služby, které jsou schopny zajistit samy (například většinu právních služeb). Nejsem si ale jistý, zda je to i případ profesionálního fotografa a profesionálního modela.

Hlavní problém autor článku spatřuje v tom, že fotografie ze zdravotních varování „nejsou reálné“. Údajně „nemusejí být a také nejsou využívány jen fotografie, které by zachycovaly reálné dopady kouření“ či dokonce „jsou na úrovni EU využívány prostředky, které nemají s realitou nic společného“, což může „přispívat k posilování dojmu, že reálné nejsou ani argumenty, které se v EU užívají v jiných kontextech včetně toho základního, politického“. Na druhou stranu autor článku sám uznává, že „s ohledem na současné pojetí ochrany osobních údajů je nemožné nebo přinejmenším velmi obtížné v takové kampani použít snímky týkající se konkrétních osob z reálného světa“. Jak z toho ven?

Vraťme se k případu paní Gutiérrez. Té fotografie velmi „reálně“, resp. realisticky připomněla jejího manžela, který zemřel na onkologické onemocnění zřejmě způsobené kouřením. Poselství tohoto případu vidím tedy přesně opačně: Fotografie ze zdravotních varování jsou velmi realistické a protikuřácká politika má smysl.

Článek byl publikován dne 21. 7. 2017 v časopisu Právní rozhledy, 2017, č. 13–14, s. 500.