V
Parlamentu právě zuří bitva o zákaz kouření v restauracích. S blížícími se
komunálními volbami se nabízí prostor k úvahám, jaká pravidla kouření lze
nastavit na místní úrovni. Jaký názor na to mají vaši kandidáti?
Veřejná
prostranství
Máte-li
štěstí na rodinu, sousedy, pracoviště a vyhýbáte-li se návštěvě kuřáckých
restaurací, stejně vás tabákový kouř provází, jakmile opustíte dveře svého
domova: na ulicích, náměstích, zastávkách veřejné hromadné dopravy, v parcích a
v dalších prostorech přístupných každému bez omezení, která se souhrnně
označují jako veřejná prostranství.
Cílem
nastavení pravidel kouření na veřejných prostranstvích není jen ochrana
lidského zdraví, ale též ochrana před obtěžováním kouřem, zamezení znečišťování
prostranství nedopalky a prevence začínání kouření dětí.
Celostátní
zákon nikdy nemůže obsáhnout veškerá místní specifika a přesně rozlišit, kde je
dobré kouření zcela zakázat a kde naopak povolit. Proto se jako vhodnější forma
v případě veřejných prostranství jeví řešení na komunální úrovni – přijetím
obecně závazné vyhlášky, jejíž přílohu bude tvořit mapa se zákresem či přesný
popis míst, kde je kouření zakázáno, eventuálně naopak povoleno (obdobně je v
některých obcích regulována konzumace alkoholu, pouliční umění či nabízení sexuálních služeb).
Obecně
závazná vyhláška může překonat údajné definiční problémy se zákonným zákazem
kouření na zastávkách, který byl z tohoto důvodu v roce 2010 zrušen, resp.
omezen pouze na přístřešky. Dodnes tento – byť zrušený – zákaz ve společnosti
pozitivně rezonuje a ohleduplní kuřáci postávají opodál.
Kouření
by mělo být zakázáno v okolí škol a dětských hřišť i na velmi frekventovaných
ulicích a náměstích (regulaci lze omezit i časově či vázat pouze na konání
různých společenských akcí, např. trhů). V parcích by mohly být vyhrazeny
„kuřácké koutky“.
Jiná
veřejně přístupná místa
Kromě
výše nastíněné pravomoci podle zákona o obcích regulovat kouření na veřejných
prostranstvích tzv. tabákový zákon umožňuje dočasně nebo trvale zakázat kouření
na veřejně přístupných dětských hřištích, veřejně přístupných sportovištích
nebo ve vnitřních prostorách budov určených pro pořádání sportovních,
kulturních a společenských akcí, anebo na sportovních, kulturních a
společenských akcích, pokud jsou tato místa nebo akce určeny nebo vyhrazeny
osobám mladším 18 let.
Domnívám
se, že tato pravomoc by měla být rozšířena po vzoru slovenského zákona na
ochranu nekuřáků, který stanoví, že obec může obecně závaznou vyhláškou omezit
nebo zakázat kouření i na jiných veřejně přístupných místech (např. v
zoologických zahradách atd.).
Ohleduplnost,
nebo úplný zákaz
Ani
částečná regulace kouření obecně závaznými vyhláškami samozřejmě nezaručí, že
lidé nebudou tabákovému kouři nadále vystavováni. Nechceme-li jednou kouření
zakázat úplně, musejí se kuřáci naučit ohleduplnosti k ostatním. Svoboda
neznamená, že když si kuřák zapálí, ostatní (teoreticky) mohou utéci jinam.
Naopak. Kuřák je odpovědný za svůj kouř, proto by si měl vždy hlídat, kterým
směrem vítr vane.
Článek
byl publikován dne 18. 9. 2014 na webu FINMAG.
Ministr
zdravotnictví počítá s maximální restrikcí kouření na veřejných prostranstvích
– kouřit se bude smět pouze za dveřmi bytu. Kéž by věděl, o čem mluví, a myslel
to vážně :-)
Tohle je nekonečné téma.
OdpovědětVymazat